soukromé stránky Johanky a Ondřeje

Tak se hlásíme z cest. Začali jsme tím, že jsme vyjeli ze Slatiny s plánem, že si po cestě v J. Hradci v Albertu nakoupíme pivo a jiné nutnosti pro cestování, pak si dáme v zahradním centru oběd  a pak se uvidí. Když jsme míjeli v Dačicích Penny, kde na parkovišti nestálo ani auto, začali jsme tušit, že je vlastně den české státnosti a s těmi obchody to nebude tak jednoduché (člověk si na některé věci strašně snadno zvykne, před třiceti lety by byl náš plán zcela jasná blbost, v sobotu odpoledne neměl otevřeno nikdy nikdo). Naštěstí Vietnamci v Nové Bystřici den České státnosti neslaví a tak bylo i pivo a v Číměři nakonec i oběd. Pak přes Freistadt, Linec, Salzburg a Innsbruck, plán byl přejet Passo Stelvio. No, nedojeli jsme tam, přejeli jsme jiné passo a pak už jsme měli těch serpentin docela dost, že tedy pojedeme do Florencie. Naposledy jsme ve Florencii byli v roce 2001, moje základní vzpomínka je, že tam bylo strašně moc lidí a na mostě zlatníků hromada černých prodejců nejrůznějších tretek, kteří hráli s místní policií na honěnou. Vždy, když se nějaký ten strážce pořádku přiblížil, sbalili ubrus, na kterém měli zboží vystaveno a zdrhli a tvářili se, že oni jako nic. Jeli jsme tedy do Florencie s očekáváním nejvyšších hrůz, ale ony se nenaplnily. Lidí tam bylo docela přiměřeně (asi také proto, že za těch °18 roků jsme zažili tolik míst, kde se nedalo hnout (párkrát jsme byli na Karlově mostě), že ulice, po kterých se dalo jít a neustále do někoho nevrážet, nám připadaly poloprázdné) a ani černí (barvou pleti i charakterem podnikání) prodejci tam žádní nebyli. Zdá se, že Italové si docela za posledních pár let udělali pořádek. U silnic se nic neválí, je uklizeno. V každé dědině jsou kontejnery na tříděný odpad. Zírali jsme. Po Florencii jedeme na jih k Saturnii, kde jsou teplé prameny známé už od starých Římanů. Spíme na louce porostlé saturejkou, silně a krásně to voní. A ráno pak do teplé vody. Vydrželi jsme to s přestávkou na oběd skoro celý den. No, a teď jsme v Livornu na lodi, která nás zítra ráno vyloží v Olbii na Sardinii. Johanka se osprchovala, svět je opět krásný. Srdečně zdravíme.

Teď jsme už na Sardinii. Vše dle očekávání, hromada lidí, nic se nesmí (karabinieri nám přijeli vysvětlit, že sedět na parkovišti u moře a snídat se nesmí), holt, Albánie to tu není. Ale moře krásné, víno jsme nakoupili, Johanka se namáčí ve slané vodě a vše je v pořádku. Ondřej