soukromé stránky Johanky a Ondřeje

Vyrazili jsme na cesty v pátek, Johanka měla v Jindřichově Hradci slavnost u Husa a pak ještě bohoslužbu v Příbrami. Dali jsme si v Lásenici oběd a přes Prahu vyrazili do Německa. Cesta přes Německo jako obvykle – nic není vidět, jenom borovicové lesy a písek a občas nějaké domy. Žádný Trabant nás nepředjel a tak jsme v klidu okolo půlnoci dorazili okolo Hamburku na dánské hranice a den za nimi se uložili na noc. Další den jsme užívali Dánska. Pozvolna na sever, nakonec se nám podařilo se dostat až do míst, kde jsou pláže úplně prázdné a je možno po nich jezdit autem a tam jsme strávili další noc. V noci jsem se vzbudil, byla úplná mlha, nahoře hvězdy, dole mléko. Ale v neděli ráno bylo krásně, úplně modro, vyrazili jsme do kostela a pak zpět na pláž a užívali jsme sluníčka. To by jeden nevěřil, že i v Dánsku u moře může být vedro a skoro bezvětří. Svlékli jsme všechny přebytečné hadříky a natáhli se na deku a obratem usnuli. Výsledkem bylo to, že jsme si oba krásně spálili obvykle neopalované části těla, ale už je to lepší, už si můžeme bez problémů i sednout. V neděli večer trajektem z Frederikshavnu do Goteborgu, trajekt přijel skoro o půlnoci a tak jsme rozhodli, že vyrazíme na sever a na prvním parkovišti se uložíme na noc. Leč, silnice zcela rozestavěná, parkoviště žádná, nakonec se nám podařilo se upíchnout na docela pěkném místě skoro o půldruhé v noci. A v pondělí rovnou do Kristinehamnu, zde je vše při starém, jenom léta jsou holt cítit a vidět. Včerejšek a kus dneška jsme strávili ničením švédských lesů – káceli jsme krásné smrčky, borovice a břízky, aby bylo vidět od domu na jezero. Všechny stromky padly a my byli pochváleni za skvělou práci. A na jezero je opravdu vidět. Zítra vyrážíme na sever. Nemáme žádný jasný plán, jenom to, že pojedeme na sever a pak se uvidí. Podáme zase nějakou zprávu.

Dovolím si přidat několik poznámek. To, že je vše při starém, je poznámka k Eiver a Bo, což jsou naši přátelé, kteří bohužel stárnou. Eiver oslaví v srpnu 80.narozeniny. Les jsme ničili jejich, podle přání. Výhled na jezero je důležitý, je to na západní stranu a slunce vyhřívá dům.

Jinak si ohromně užíváme. Při výjezdu z republiky jsem stále nevěděla, že mám dovolenou. Nyní už ano. Konečně. Hrozně jsem to potřebovala, samozřejmě i Ondřej. Nepracujeme, jenom přemýšlíme, jak se budeme nudit a kam zrovna pojedeme. Trochu se nám stýská po zvířátkách, doma na verandě je taky dobře, ale ta nám neuteče.

Dánské pláže jsou úžasné, všichni tam chodí naprosto nazí, nikoho nic netrápí, je i na starých lidech vidět, že plavky na slunci nikdy neměli. Nemají problém s tlustým, starým či jiným tělem, ani s červenými hýžděmi(což já ano, ale moc jsem si užila).

Dnes jsme jezdili prstem po mapě, vymýšleli jsme cestu na sever Švédskem a Norskem zpět. Ale stejně jsme nic nevymysleli, opět budeme vše řešit na místě podle okamžité nálady.