soukromé stránky Johanky a Ondřeje

Tak, a jsme v Korintu. Naposledy jsme psali ze Sparty. Tak odtud jsme jeli dolů k moři a spali jsme na krásném místě na pláži hned u moře na kamíncích. A ráno jsme se vydali do Gythia, které se nám už při průjezdu předcházející večer moc líbilo. K obědu byly místní ryby, zbytky od oběda jsme nakrmili rybičky v moři, potravinový řetězec se uzavřel. V Gythiu je navíc ostrůvek na kterém dle Homéra strávili první společnou noc po únosu Paris s Helenou (anglický průvodce poněkud explicitněji uvádí, že zde „consummated the affair“). A pak dolů na jih do oblasti zvané Máni (odtud je pravděpodobně pojem „maniak“). Stavěli tu vysoké věže, aby jim bylo bezpečněji a aby mohli lépe házet kamení na svoje sousedy, se kterými se hádali. Večer jsme hledali místo na spaní (nemáme nijak přemrštěné požadavky, nejlépe, aby to bylo hned u moře a aby tam nikdo nebyl a bylo tam pěkně a tekla tam voda). A po cestě jsme narazili na ceduli „Ancient Quaries“ a ukazovalo to do hor. A tak jsme tam ze zvědavosti uhnuli s očekáváním, že někde za rohem bude nějaký starý lom a ono to vedlo pořád nahoru a pořád dál, až jsme vyjeli úplně nahoru na hřeben (tou dobou již byla cesta pochopitelně sotva vidět) a tam byla hromada polorozpadlých úplně opuštěných baráků a kostel a my tábořili pod dubem na návsi a byli tam úplně sami. Nakonec i tu vodu jsme tam našli. Další den směrem na východní pobřeží s cílem Monemvasia. Už jsme totiž vzdali původní plán se vracet přes Albánii a další země, tady je totiž tak krásně, že se nám ale vůbec nechce kamkoliv více na sever. A tak strávíme zbývající týden tady v Řecku a ve čtvrtek 26/05 se nalodíme v Igoumenitse opět na loď do Benátek a tu Albánii, Montenegro a další země si necháme na příště. Takže směr Monemvasia. Nejprve jsme strávili nějaký čas na pláži s vrakem lodi a pak na východ. Cesta vedla přes hory - nějak se nám zase asfalt ztratil, jenom co jsem sedl za volant a Johanka usnula. Ale dojeli jsme šťastně. Monemvasia je krásné město na skále, sice poněkud turistický zaměřené, ale touto dobou tady žádní turisti nejsou. A hlavní výhoda – město je uzavřeno bránou jako jedinou přístupovou cestou a tou bránou nelze projet autem. A tak celé město je úplně bez aut a zásobují jej za použití trakařů a dvou mul na nošení těžkých nákladů (např. stavebního materiálu). Dali jsme si skvělý oběd, moc se nám tam líbilo, snad nejvíce z celé dosavadní cesty.

Z Monemvasie přes Tirins (kyklopské zdivo) do Epidauru. V Epidauru je krásně zachované divadlo a Asklepiův chrám, ve které léčili všechny neduhy. A tak tam nápis tesaný v kameni líčí, jak kterási spokojená zákaznice přijela do Epidauru si léčit neplodnost, i seslal na ni místní lékař sladký spánek, v tom spánku ji navštívil sám bůh Asklepios (ještě tam byla zmínka o tom, že snad mladý jinoch jí nadzvedával tuniku) a co se stalo – devět měsíců po léčbě se jejímu manželovi (a jí, pochopitelně) narodilo vytoužené miminko. To se to léčilo, když nebyly testy DNA …

A jsme u dneška – ráno koupačka v moři u odloženého SantaKlause a pak do Mykén. A z Mykén do Korintu. Na návštěvě Korintu Johanka trvala, protože to sem má jako služební cestu po stopách apoštola Pavla. Jenže opět nás řecký systém dostal – zavírají v 15:00 ačkoliv průvodce z loňského roku uvádí, že mají otevřeno do 19:00. Skoro je podezříváme, že se tímto mstí občanům Evropské unie, že tak neochotně přispívají na jejich důchody. A tak jsme starý Korint aspoň obešli okolo plotu, udělali pár fotek a teď sedíme u kafe a píšeme.

Srdečně zdravíme Ondřej a Johanka (tč. Korint sobota 21/05/11 18:21 ŘČ)