Jdi na obsah Jdi na menu
 


16/05/2011 jsme ve Spartě

16. 5. 2011

A teď je už neděle večer, sedíme nad Spartou ve svahu u hřbitova, slunko zalezlo, začíná být docela chladno. Posledně jsme se ozvali ve čtvrtek večer, od té doby se toho událo mnoho. V pátek ráno jsme vyrazili na jih. Dojeli jsme do Pylosu (nebo snad do Pylu ??), to je bývalé Navarino, jak tam britských několik kocábek potopilo někdy počátkem 19. století sultánovo loďstvo a tím urychlili osvobození Řecka z tureckého jha. A z Pylosu (Pylu ??) dále na jih do Methoni. Tam je benátská pevnost, pochopitelně zavřená (tady v Řecku Řekové pracují nejdéle do 15:00 a pak všechno zavřou a už neotevřou). Ale pěkná i z venku. A tak jsme jeli do Koroni, což je podobná benátská pevnost, ale ta má tu výhodu, že je volně přístupná a nikdo ji nezavírá. Prolezli jsme ji celou a bylo to velmi zajímavé. Jenom pořád nechápeme, proč bylo nutné ty pevnosti dobývat, když měly tak vysoké hradby, jestli nebylo lepší je zkrátka obeplout a jet dál … V Koroni už bylo docela pozdě a tak jsme hledali místo na spaní. Na pobřeží bylo všechno samý soukromý barák a beton, nakonec, už bylo skoro tma, jsme našli krásné místo hned u moře s kamenitou pláží. Bydleli tam s námi i jedni Francouzi, co jsme je potkali v Methoni. A druhý den ráno (tedy v sobotu) jsme vyrazili na sever s cílem dojet do antické Messini. A abychom se nenudili, tak jsme to vzali po těch nejmenších silničkách, co máme na mapě (koupili jsme si tu u pumpy jednu podrobnější, ta z Česka byla dobrá tak na cestování po těch nejtlustších silnicích). Dostali jsme se mezi samé olivové stromy a fíkovníky, vonělo to všemi vůněmi světa. Jenom žádná zvířata tu moc vidět nejsou, potkali jsme jednu užovku (ačkoliv pro zmije je to tu jako stvořené), pár ještěrek a jinak nic. Ani osly tady už nemají, viděli jsme jednoho jediného. Zato hromadu ovcí. Také jsme narazili na ukazatel na mykénské hroby, statečně jsme odbočili a projeli kus vnitrozemí, ale řecký systém značení nás opět dostal – hroby jsme nenašli ani mykénské ani jiné. A pak jsme narazili pro změnu na ukazatel ke klášteru, ten jsme našli, byl také zcela zavřený, probíhala v něm evidentně rekonstrukce. Leč přes zeď se dalo přelézt. A nakonec jsme opravdu dorazili do archeo Messini. Veliký areál plný památek a zcela bez lidí – nebýt čtyř němců, tak jsme tam úplně sami. Prolezli jsme to celé, divadlo, stadion, chrámy, druhé divadlo a nakonec skončili v městečku Mavrommati, co je nad vykopávkami. Tam je pramen, co v něm nymfy omývaly Dia, když byl malý. I omyli jsme se v něm také, zatím žádné božské změny nepozorujeme. A bylo velmi teplo a sluníčko pražilo, až jsme docela rádi zalezli do stínu místní hospody na řecký salát a pivo Mythos. Další cesta vedla na jih do Messini (té nové, zcela nezajímavé) a Kalamaty (také nezajímavé). A za Kalamatou nás zlákal ukazatel směrem do hor na Altomiru, což jsme našli na mapě uprostřed hor a i odtamtud vedla cesta přes hory směrem ke Spartě a Mystras, kam jsme chtěli příště. Odbočili jsme do hor a stoupali a stoupali. Cesta nejprve asfaltová, pak prašná. Místy hodně rozbitá a kamenitá, oproti Islandu jenom brody chyběly (je to tu samý vápenec, voda tu není). Spali jsme ve cca 1 000 mnm s krásným výhledem, okolo bylo plno úlů. Nechápeme, proč tahají úly do hor a ve kvetoucích olivových sadech nemají jediný. No a ráno v neděli jsme nejprve sjeli kousek dolů ke klášteru Agios Georgiou. Tam sedělo pár chlapíků a když viděli, jak tam okouníme, tak nás pozvali na kafe (základní činnost řeckého muže je sedět a popíjet kafe, základní činností řecké ženy je to kafe vařit). Moc si tu člověk nepopovídá, řecky přece jenom neumíme (a Johančiny z dob studií naučené citáty z Nového zákona v řečtině pro běžnou konverzaci nejsou moc použitelné) a anglicky běžný Řek neumí. V turistických oblastech ano, ale mimo ně téměř nikdo. A tak se konverzace omezuje na pár slovíček a řeč těla. A z kláštera směle vzhůru do hor. Cesta se místy až ztrácela, ale vždy, když už jsme měli dojem, že cesta končí, se vždy objevil oficiální ukazatel, který nás ujistil, že jedeme tím správným směrem. Jeli jsme přes hory asi 40 km, jeli jsme to půl dne, byli jsme občas rádi, že jedeme, bylo to velké dobrodružství. Ale nakonec jsme dorazili opět na nudný asfalt. A po něm do Mystras kousek od Sparty. Je zde staré byzantské město, zcela opuštěné, všichni se počátkem minulého století odstěhovali do Sparty, která je v údolí a je v ní pohodlnější žít. A z Mystras udělali UNESCO heritage. Jenom to UNESCO asi neví, že v neděli zde zavírají v 15:00. A tak se nám už vůbec nikam nechtělo, do Mystras pojedeme zítra, vyjeli jsme kousek do hor, zaparkovali na plácku u hřbitova a půjdeme spát. Snad se nám zítra podaří někde sehnat internet a odešleme toto povídání i fotky. Zdravíme všechny doma a přejeme dobrou noc. Ondřej a Johanka (tč. Mystras)

A dneska je pondělí 16. května, Mystras jsme celé prolezli. Začali jsme v deset, skončili ve tři odpoledne. Několik byzantských kostelů, hromada zříceného kamení. Jenom škoda, že to nejprve patrně zcela zpustlo a pak se teprve o to začali starat. Kostely jsou vesměs postaveny skoro znovu. A teď sedíme ve Spartě na hlavním náměstí, je tu celkem asi šest lidí, popíjíme frappé kafe a užíváme pohostinství místní mládežnické kavárny, kde mají internet a jsou pohostinní. Všechny srdečně zdravíme a těšíme se na vás

Ondřej a Johanka (15:22 budíčkového, ve Spartě na náměstí)
 

Náhledy fotografií ze složky 2011 Řecko


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Už zase závidím !!!

(Hana Nováková, 17. 5. 2011 12:00)

Tak já nevím Jani - když to tak prohlížím - dávej si na něj raději pozor !!! Loni jsi ani nezmrzla, ani nezmizela v močálu, tak Tě letos tahá nebezpečnými serpentýnami a posílá do ruin, kde padají šutráky. Není Ti to už podezřelé ?!?